Summer holiday

Ano, je to tak, i my dva sme konečně něco podnikli.
Nás rozpočet byl sice hodně omezený, ale i tak sme si dokázali celý týden moc hezky užít, poznat nové věci, ochutnat nová jídla a být spolu. Bohužel z původně plánovaných 7mi dní se dovolená smrskla na pouhých 5,5 dne, ale i tak to stálo za to.

V pondělí se konal odjezd na venkov. Měla sem tašku přezdívanou těžkou svini, takže díky bohu, že nás autobus zavezl přímo k domovu. Potom se konalo vítání s Anabel a dalšími členy rodiny.


Úterý bylo ve znamení výletu do Prahy. Vstávali sme v 6.30, nasnídali se, oblékli a vyrazili do města na vlak. Jel bez sebemenších problémů, do hlavního města zábavy dokonce dojel ještě dřív než uváděl idos. Naší první zastávkou bylo Václavské náměstí. Jedna fotka u koně a potom hurá do Palladia, abychom se taky mrkli do tamějších obchůdku. Hned sme si vybrali obchod s komiksy, kde sme strávili asi tak stejně dlouhou dobu, jakou obvykle trávíme v knihkupectví. Kubík si koupil starwars suvenýr, zašli sme na wc a mohlo se pokračovat dál. Na programu měl být oběd ve veganské restauraci Loving Hut, ovšem nedokázala sem najít ulici, kde se mělo jídlo nacházet, můj plánek měl trhliny, takže sme chvíli bloudili v různých uličkách, dokonce sme našli i mapu, ale restauraci pořád ne a ne najít.

v 7.10 :

Vydali sme se tedy dál po plánované trase. Staroměstké náměstí, Karlův most, Malostranské náměstí, Zámecké schody a konečně - Pražský hrad.
Po chvilce sme našli i Jízdárnu a mohli sme vstoupit na výstavu Marylin Monroe.

Nutno dodat, že bylo celou dobu asi tak 40ti stupňové vedro, zkrátka ideální počasí na chození po památkách :D

Po výstavě sme ještě sešli dolů, nastoupili do metra (abychom si také užili i pražké dopravy) a vystoupili znovu na Václaváku, protože tentokrát už sme věděli, kde ten zpropadený Loving hut je. Díky pomoci Kubíkovi maminky sme došli na místo.Ovšem to, za čím sme se tak dlouho honili, nestálo vůbec za nic. Jídla byla více než podivná, neměli přirozenou chuť, spíše umělou. Obsluha nás nechala vykoupat ve vlastní nevědomosti, a tak sme potom raději rychle pelášili pryč.

Stihli sme ještě vlak před sedmou a v devět už sme byli doma.

Ve středu byl v plánu původně místní Aquapark, ale nakonec sme zvolili jinou alternativu a to přehradu Pastviny se strýčkem a tetičkou. S miláčkem sme si půjčili šlapadlo se skluzavkou a dováděli celou jednu hodinku uprostřed přehrady. Bohužel vyšplhat po adrenalinovém sjezdu zpátky na plavidlo bylo poněkud obtížné a Standa si dokonce rozřízl nohy, čímž přivábil velké ryby, ale nakonec všichni nějak zdolali tuto překážku a nemusela se opakovat scéna z filmu o utonutých výletnících na moři. K obědu sem ještě doma připravila houstičky pro Kubíka, pro sebe nějakou tu zeleninku a ovoce. Bylo to parádní.

Čtvrtek byl Kubíkův velký den, protože měl narozeniny. Ráno sem tajně vstala velice brzy, abych mu připravila dort a potom sme vyrazili na výlet na kolech do vesničky Litice. Pro miláčka představuje spoustu vzpomínek na dětství a dospívání, protože tam několik let jezdíval na léto. Vylezli sme na hrad, absolvovali prohlídku, vylezli na nejvyšší věžičku a při sestupu dolů sme se zastavili v restauraci na oběd.

Cestu zpět vybral Kubík přes lom, takže sme asi hodinu jeli/šli do 80ti stupňového kopce než sme se konečně vydrápali na vrchol a mohli jet dál, do Potštejna.
Celý výlet sme zakončili pivem a nakonec ještě zmrzlinou.
Doma dostal miláček dárečky od mých rodičů a ode mě a večer sme šli do letního kina na český film Probudím se včera... ach ty české filmy.

V pátek celý den propršel, takže sme byli doma, koukali na American horror story a relaxovali.

No a poslední den, v sobotu, sme jeli na výlet na Zemskou bránu. Naštěstí s námi jela i Anabel, takže se žádné dlouhé pochodování nekonalo.

Doma se ještě naposledy grilovalo a pak už sem musela miláčka odvést na vlak. Bylo to moc smutné, rozdělit se. Ještě teď mi je smutno, a proto doufám, že se co nejdřív zase shledáme.

Některé týdny by prostě skončit neměly :(

červenec

Ahoj lidi,
tentokrát pro vás nemám žádnou vtipnou historku ani žádný bizarní zážitek z dovolených. Jenom shrnu, co děláme a co snad ještě dělat budeme.

Smutná zpráva:
Prázdniny trávíme s miláčkem téměř odděleně, protože já pracuji v dětské školce v mém rodném městě a Kubík je stále ve velkoměstě.

Veselá zpráva:
Naši si pořídili nového pejsánka. Roztomilou Anabel, se kterou se prostě nejde nemazlit.

Léto sme nastartovali luxusní párty u Erena. Nejprve sem se měla účastnit pouze já, ale nakonec se přidala i moje sistr Marča a večer se objevil i pracant Adam. Pilo se hojně (rozuměj Eren pil hodně, já i Marča sme měly jedno-dvě piva), kouřilo, jedla se pizza (kterou nám doručili za 20minut od objednání, ještě se z ní kouřilo a taky sme byli odměněni jedním kouskem gratis - ta byla určena pro Adama, ale usoudili sme, že si ji nezaslouží, a tak ji Marča raději snědla. Ostatně dobře udělala, Ädam si ji vskutku nezasloužil :D). Když odešel Adam (cca v 2.00), do Erena jako když střelilo a mermomocí se chtěl vmísit do mé nebo Maruščiny postele, celý tento pokus skončil tak, že spadl na stůl a převrhl zbylý alkohol. Komééédie.

 

 

Potom následoval festival Rock for People. S miláčkem sme vyrazili hned v úterý po obědě, udělala sem svačinky, které sem nutila jíst Kubíka před branou (aby přece pak neměl hlad) a mohli sme vyrazit dovnitř. Bylo to fajn, ale bože, na HHK tento festival nemá ani zdaleka, nemůžu se dočkat, až zas uvidím všechny navoněné hopery!! <3

Potom už sme jeli do Prahy (tedy přesněji do Mníšku pod Brdy), abychom obhlídli pejsánky. Samozřejmě sme se okamžitě zamilovali do štěňátka s červenou mašličkou, protože na nás koukala. Za dalších 14 dní sme si pro Anabel zase v plné polní jeli a tentokrát už je s námi a zůstane s námi 4ever.

Podnikli sme i pár výletů. Konkrétně na Andrlův chlum, kde je rozhledna a zároveň nejvyšší vrchol malebné krajiny Ústí nad Orlicí. Celý kopeček sme si s drahouškem vyšlapali na kole, on jel samozřejmě kilometr přede mnou jako správný muž na výletě, ale nahoře už bylo vše jako dřív a tvořili sme opět duo/pár.

Taky sme se párkrát koupali v bazéně (tedy spíš já, drahoušek se málokdy chce koupat) a byli sme na Stříbrném jezeře nachytat bronz. Jeden den nás dokonce navštívil Honzík s Jůlinkou (přátelé z Prahy) a my si mohli všichni hezky zařádit ve vodě.

Uvidíme, co s sebou přinese srpen, ale doufám, že spoustu skvělých zážitků, které budou stát za to, abych se o nich zmínila a taky, že s miláčkem strávíme alespoň týden vkuse.

Pac a pusu
Evik Zazik

Jak Ewa nepřijela..

Červen se nese rok co rok ve znamení "města v pohybu". Jedná se o kulturně-hudebně-sportovní akci v báječném městě Ústí nad Orlicí po dobu jednoho týdne.
Vždy na pódiu vystupují skutečně populární celebrity, méně známé kapely nebo revivals, sbory a sólisté z okolí a další.
Letos měla přijet Ewa Farna!!!!!

Vím, že ji asi tak 80% nemusí. Kdo ji měl dřív rád, zprotivila se mu účinkováním v Superstar a kdo ji rád neměl, začal ji přímo nenávidět. Já sem její fanoušek dlouho dobu (sice ne od doby prvního hitu Měls mě vůběc rád, protože před nějakými šesti lety jsem poslouchala tvrdou muziku :D), proto sem se moc moc moc těšila, až ji uvidím na vlastní oči, jak skotačí v napěchovaných šatičkách 1 metr ode mě.

Podnikli sme s drahouškem Kubíkem výpravu do Libchav již den předtím, abychom se na její vystoupení řádně připravili. Depilace, epilace, kadeřník, manikůra, pedikůra, fitko, sauna,... když v tom se u nás v bytě objevil všeznalý Aďka a povídá, že přej Ewa nepřijede!!! že se prej naschřapala tak, že není schopna zpěvu!!! a že místo ní vystoupí OPĚT Děda Mládek illegal band.

Asi si živě dovedete představit, jak mi bylo. Sucho v puse, žaludek na vodě, stále dokola se vrcely ty stejné myšlenky: "jak mi to mohla udělat? proč? proč já? proč ona? uvidím ji ještě někdy? bude vůbec v pořádku?". Milión otázek, ale žádné odpovědi.

Nakonec sme na náměstí vyrazili i tak. Načerpali sme zábavovou atmosféru, potkali kamarády z minulosti a Kubík se také mohl občerstvit pívečkem. Samozřejmě jela i Marča, která se hned dala do seznamování nás s usměvavým chlapcem její kamarádky, potom od rodičů vysomrovala kilo na pizzu a nakonec nabídla svému zhulenému friendovi odvoz. Řídila sem já a neměla sem ani občanku, ani řidičák. Když už sme se téměř blížili na hlavní silnici, předjelo mně auto, kterému sem za to pěkně zanadávala, ale o metr dál sem mu děkovala jako divá, protože právě jeho stopli cajti!! wohohooo, tak se mi to líbí!!!

A to je celý příběh.

jak se máme a co děláme

Ahoj přátelé,
už dlouho sme se neozvali s žádnými žhavými novinkami, ani s bizarními zážitky z velkoměsta. Pravda je, že máme poslední dobou jenom všední, normální dny jako ostatní lidé. Práce, zábava, práce, zábava,.. Byla sem na další klavírní soutěži, kde sem se opět umístila. Pár dní sme také strávili ve střediskové vesničce, kde sme se projížděli na kolech, grilovali parase, pomáhali pracovat na tátinově chalupě a nakonec sme zase uháněli do Hradce.

Ovšem jeden zážitek za zmínku stojí - POCHOD PŘES TŘI HRADY.
Původně sme jeli do Libchav hlavně kvůli této události, protože Kubík jako mladý hoch navštěvoval Litice a chtěl je znovu spatřit. Jenže počasí nám zrovna moc nepřálo, a tak ještě v 10:30 nikdo nikam nespěchal a váleli sme se doma. Ovšem nakonec slovo dalo slovo, tátin nás (plus Marušku a Aďku) hodil do Litic (čímž sme si zkrátili celkovou trasu minimálně o půlku) a mohli sme šupajdit. První zastávka po dlouhé cestě autem mířila samozřejmě na zahrádku pro pivečko a další pochutiny, než sme se konečně vydali na putování po svých nožkách. Ikdyž hned po dalších 10 metrech se naši masožrouti nechali zklákat všudypřítomnými vietnamci a jejich nudlemi.

Cestou sme potkali dva mrtvé hady!!, drahoušek Kubíček potkal svého ex-spolužáka ze střední, Marča švitořila, Aďka ujídal popcorn jako splašený a já sem fotila, protože sem se rozhodla, že chci mít hodně krásných foteček (viz níže).
Jedna zkratka následovala druhou, takže sme byli v cíli dřív než mnozí další poctivci.
Nooo, byl to opravdu šlapáček se vším všudy. :D

Potom nás alma máter obšťastnila obídkem naservírovaným až podnos, babička upekla svou placku a potom už se jelo domů.

parta hic

hermelín

První máj

Včera začal květen, lásky čas.

Oslavili sme ho s láskou na dlouhé procházce po venkovsky působící části Hradce - po Malšovicích. Samozřejmě sme nevynechali ani polibek pod rozkvetlou třešní a taky sem Kubíkovi dala čokoládové srdíčko. Loni to byl zas on, kdo mě obdaroval věcným darem a to růží, úplně první, kterou mám dodnes vystavenou s dvěma dalšími, jež sem dostala při dalších speciálních příležitostech. Jednu mně dal, když sme se loni v létě shledali po pár dnech odloučení a další na Valentýna. <3

Procházky máme moc rádi, bendění v parcích také.. ovšem minulý týden se nám stala snad ta nejpodivnější věc..Sedíme si tak v parku na travičce, ale pořád nás ruší příšerný zápach. Říkáme si: "Co to asi je? Hnus! Kdo tady v okolí chová kozu??"..když v tom se otočím, a asi 30cm vedle nás se povaluje rybí hlava!!!!! Smradlavá rybí hlava!!
wtf??

Letošní čarodějnický svátek se konal v duchu fotbalu. Nejprve sme navštívili utkání Čechů s Řeky, na překrásném hřišti Bavlny, a pak už sme jenom relaxovali v hospůdce. Nevzala sem si s sebou peníze, takže za mě chudáček Kubíček musel platit veškerou útratu.

Love story

Tak je to tady. Den s velkým D.

V září roku 2012 sem byla já a moje sestřenička Anetka na inventuře v Tescu. Když sem dokončila přepočítávání svého sektoru, byla jsem přesunuta do velkého skladu pitíčka. Bylo tam zrovna pár mužů a mezi nimi i jeden, který tam jen tak posedával, snažil se vypařit ven na cigaretu a mně připadal velice povědomý.
Druhý den (po party ride noci v Eventu) mně došlo, kdo to byl. Překrásný chlapec, kterého jsem jednou balila na lide.cz. Bohužel byl zadaný a taky byl příliš hezký, než abych si myslela, že by mně dal někdy šanci. Tak jsem mu napsala, jestli náhodou nebyl na tesco inventuře a on: ano, byl jsem tam a ty taky...

Tímto pracovním dobrodružstvím začala známost mezi mnou a Kubou. Nejprve sme si psali na facebooku, byl bohužel stále zadaný. Potom, když se stal konečně single, sme zašli na pivo do "Bíři", cca po půl roce jsme zašli na druhé rande. Touto dobou sem si ještě neuvědomovala, že by mezi námi mohlo k něčemu dojít, také sem se nechávala balit od různých existencí a byla sem v takovém vztahu nevztahu. Jednu věc jsem ale věděla jasně, že přímo prahnu po tom, aby mně psal, protože sem se u našich konverzací vždy moc nasmála, imponoval mně svou inteligencí a zároveň skromností. V dubnu sem si byla konečně jistá tím, že ho chci a tak sem musela jednat. Jednou sem ho vytáhla na rychlorande k popelnicím slezského city a po hradeckém majálesu došlo na první polibek.

Od toho dne, 27.dubna 2012 (2:38 ráno) trvá naše láska a nikdy trvat nepřestane.

Výroční hody

Veganská pohanková sekaná, bramborová kaše, koprový dip a zeleninový salát. Jako desert byl bio vanilkový puding, s piškotkama a jahůdkama.

 

Odloučení

Mám za sebou tři dny naprostého odloučení od Kubíka. Navštívila jsem totiž Slovensko, kde jsem se zúčastnila klavírní soutěže. Téměř rok pilného trénování nakonec přinesl ovoce a neodjížděla sem domů s prázdnou.

Slovenská vlaková nádraží velice nápadně připomínají obrazy z filmu Borat, všude špína, rozbitá okna, odpadky, počmárané vlaky. Ani naše ubytování nepřipomínalo běžný standart, na který sem zvyklá z Čech, ale ten mě stihl šokovat již loni. Letos bylo naštěstí krásné počasí, jela se mnou i Loris a celkově sem si výlet do zahraničí moc užila. Jediný smutek mně způsobovalo to, že sem musela být tři dlouhé dny bez Kubíka.

Dnes sme se naštěstí už shledali, procházeli sme se u vody a vyprávěli si zážitky z uplynulých dní. Vyrušil nás (už podruhé v tomto měsíci) Kubův moc dobrý kissing friend, který si pobízal po městě a sháněl papírek od lidí, které potkal. wtf? :D



                                                          Loris v hotelu na Slovensku