Summer holiday

Ano, je to tak, i my dva sme konečně něco podnikli.
Nás rozpočet byl sice hodně omezený, ale i tak sme si dokázali celý týden moc hezky užít, poznat nové věci, ochutnat nová jídla a být spolu. Bohužel z původně plánovaných 7mi dní se dovolená smrskla na pouhých 5,5 dne, ale i tak to stálo za to.

V pondělí se konal odjezd na venkov. Měla sem tašku přezdívanou těžkou svini, takže díky bohu, že nás autobus zavezl přímo k domovu. Potom se konalo vítání s Anabel a dalšími členy rodiny.


Úterý bylo ve znamení výletu do Prahy. Vstávali sme v 6.30, nasnídali se, oblékli a vyrazili do města na vlak. Jel bez sebemenších problémů, do hlavního města zábavy dokonce dojel ještě dřív než uváděl idos. Naší první zastávkou bylo Václavské náměstí. Jedna fotka u koně a potom hurá do Palladia, abychom se taky mrkli do tamějších obchůdku. Hned sme si vybrali obchod s komiksy, kde sme strávili asi tak stejně dlouhou dobu, jakou obvykle trávíme v knihkupectví. Kubík si koupil starwars suvenýr, zašli sme na wc a mohlo se pokračovat dál. Na programu měl být oběd ve veganské restauraci Loving Hut, ovšem nedokázala sem najít ulici, kde se mělo jídlo nacházet, můj plánek měl trhliny, takže sme chvíli bloudili v různých uličkách, dokonce sme našli i mapu, ale restauraci pořád ne a ne najít.

v 7.10 :

Vydali sme se tedy dál po plánované trase. Staroměstké náměstí, Karlův most, Malostranské náměstí, Zámecké schody a konečně - Pražský hrad.
Po chvilce sme našli i Jízdárnu a mohli sme vstoupit na výstavu Marylin Monroe.

Nutno dodat, že bylo celou dobu asi tak 40ti stupňové vedro, zkrátka ideální počasí na chození po památkách :D

Po výstavě sme ještě sešli dolů, nastoupili do metra (abychom si také užili i pražké dopravy) a vystoupili znovu na Václaváku, protože tentokrát už sme věděli, kde ten zpropadený Loving hut je. Díky pomoci Kubíkovi maminky sme došli na místo.Ovšem to, za čím sme se tak dlouho honili, nestálo vůbec za nic. Jídla byla více než podivná, neměli přirozenou chuť, spíše umělou. Obsluha nás nechala vykoupat ve vlastní nevědomosti, a tak sme potom raději rychle pelášili pryč.

Stihli sme ještě vlak před sedmou a v devět už sme byli doma.

Ve středu byl v plánu původně místní Aquapark, ale nakonec sme zvolili jinou alternativu a to přehradu Pastviny se strýčkem a tetičkou. S miláčkem sme si půjčili šlapadlo se skluzavkou a dováděli celou jednu hodinku uprostřed přehrady. Bohužel vyšplhat po adrenalinovém sjezdu zpátky na plavidlo bylo poněkud obtížné a Standa si dokonce rozřízl nohy, čímž přivábil velké ryby, ale nakonec všichni nějak zdolali tuto překážku a nemusela se opakovat scéna z filmu o utonutých výletnících na moři. K obědu sem ještě doma připravila houstičky pro Kubíka, pro sebe nějakou tu zeleninku a ovoce. Bylo to parádní.

Čtvrtek byl Kubíkův velký den, protože měl narozeniny. Ráno sem tajně vstala velice brzy, abych mu připravila dort a potom sme vyrazili na výlet na kolech do vesničky Litice. Pro miláčka představuje spoustu vzpomínek na dětství a dospívání, protože tam několik let jezdíval na léto. Vylezli sme na hrad, absolvovali prohlídku, vylezli na nejvyšší věžičku a při sestupu dolů sme se zastavili v restauraci na oběd.

Cestu zpět vybral Kubík přes lom, takže sme asi hodinu jeli/šli do 80ti stupňového kopce než sme se konečně vydrápali na vrchol a mohli jet dál, do Potštejna.
Celý výlet sme zakončili pivem a nakonec ještě zmrzlinou.
Doma dostal miláček dárečky od mých rodičů a ode mě a večer sme šli do letního kina na český film Probudím se včera... ach ty české filmy.

V pátek celý den propršel, takže sme byli doma, koukali na American horror story a relaxovali.

No a poslední den, v sobotu, sme jeli na výlet na Zemskou bránu. Naštěstí s námi jela i Anabel, takže se žádné dlouhé pochodování nekonalo.

Doma se ještě naposledy grilovalo a pak už sem musela miláčka odvést na vlak. Bylo to moc smutné, rozdělit se. Ještě teď mi je smutno, a proto doufám, že se co nejdřív zase shledáme.

Některé týdny by prostě skončit neměly :(

červenec

Ahoj lidi,
tentokrát pro vás nemám žádnou vtipnou historku ani žádný bizarní zážitek z dovolených. Jenom shrnu, co děláme a co snad ještě dělat budeme.

Smutná zpráva:
Prázdniny trávíme s miláčkem téměř odděleně, protože já pracuji v dětské školce v mém rodném městě a Kubík je stále ve velkoměstě.

Veselá zpráva:
Naši si pořídili nového pejsánka. Roztomilou Anabel, se kterou se prostě nejde nemazlit.

Léto sme nastartovali luxusní párty u Erena. Nejprve sem se měla účastnit pouze já, ale nakonec se přidala i moje sistr Marča a večer se objevil i pracant Adam. Pilo se hojně (rozuměj Eren pil hodně, já i Marča sme měly jedno-dvě piva), kouřilo, jedla se pizza (kterou nám doručili za 20minut od objednání, ještě se z ní kouřilo a taky sme byli odměněni jedním kouskem gratis - ta byla určena pro Adama, ale usoudili sme, že si ji nezaslouží, a tak ji Marča raději snědla. Ostatně dobře udělala, Ädam si ji vskutku nezasloužil :D). Když odešel Adam (cca v 2.00), do Erena jako když střelilo a mermomocí se chtěl vmísit do mé nebo Maruščiny postele, celý tento pokus skončil tak, že spadl na stůl a převrhl zbylý alkohol. Komééédie.

 

 

Potom následoval festival Rock for People. S miláčkem sme vyrazili hned v úterý po obědě, udělala sem svačinky, které sem nutila jíst Kubíka před branou (aby přece pak neměl hlad) a mohli sme vyrazit dovnitř. Bylo to fajn, ale bože, na HHK tento festival nemá ani zdaleka, nemůžu se dočkat, až zas uvidím všechny navoněné hopery!! <3

Potom už sme jeli do Prahy (tedy přesněji do Mníšku pod Brdy), abychom obhlídli pejsánky. Samozřejmě sme se okamžitě zamilovali do štěňátka s červenou mašličkou, protože na nás koukala. Za dalších 14 dní sme si pro Anabel zase v plné polní jeli a tentokrát už je s námi a zůstane s námi 4ever.

Podnikli sme i pár výletů. Konkrétně na Andrlův chlum, kde je rozhledna a zároveň nejvyšší vrchol malebné krajiny Ústí nad Orlicí. Celý kopeček sme si s drahouškem vyšlapali na kole, on jel samozřejmě kilometr přede mnou jako správný muž na výletě, ale nahoře už bylo vše jako dřív a tvořili sme opět duo/pár.

Taky sme se párkrát koupali v bazéně (tedy spíš já, drahoušek se málokdy chce koupat) a byli sme na Stříbrném jezeře nachytat bronz. Jeden den nás dokonce navštívil Honzík s Jůlinkou (přátelé z Prahy) a my si mohli všichni hezky zařádit ve vodě.

Uvidíme, co s sebou přinese srpen, ale doufám, že spoustu skvělých zážitků, které budou stát za to, abych se o nich zmínila a taky, že s miláčkem strávíme alespoň týden vkuse.

Pac a pusu
Evik Zazik

Jak Ewa nepřijela..

Červen se nese rok co rok ve znamení "města v pohybu". Jedná se o kulturně-hudebně-sportovní akci v báječném městě Ústí nad Orlicí po dobu jednoho týdne.
Vždy na pódiu vystupují skutečně populární celebrity, méně známé kapely nebo revivals, sbory a sólisté z okolí a další.
Letos měla přijet Ewa Farna!!!!!

Vím, že ji asi tak 80% nemusí. Kdo ji měl dřív rád, zprotivila se mu účinkováním v Superstar a kdo ji rád neměl, začal ji přímo nenávidět. Já sem její fanoušek dlouho dobu (sice ne od doby prvního hitu Měls mě vůběc rád, protože před nějakými šesti lety jsem poslouchala tvrdou muziku :D), proto sem se moc moc moc těšila, až ji uvidím na vlastní oči, jak skotačí v napěchovaných šatičkách 1 metr ode mě.

Podnikli sme s drahouškem Kubíkem výpravu do Libchav již den předtím, abychom se na její vystoupení řádně připravili. Depilace, epilace, kadeřník, manikůra, pedikůra, fitko, sauna,... když v tom se u nás v bytě objevil všeznalý Aďka a povídá, že přej Ewa nepřijede!!! že se prej naschřapala tak, že není schopna zpěvu!!! a že místo ní vystoupí OPĚT Děda Mládek illegal band.

Asi si živě dovedete představit, jak mi bylo. Sucho v puse, žaludek na vodě, stále dokola se vrcely ty stejné myšlenky: "jak mi to mohla udělat? proč? proč já? proč ona? uvidím ji ještě někdy? bude vůbec v pořádku?". Milión otázek, ale žádné odpovědi.

Nakonec sme na náměstí vyrazili i tak. Načerpali sme zábavovou atmosféru, potkali kamarády z minulosti a Kubík se také mohl občerstvit pívečkem. Samozřejmě jela i Marča, která se hned dala do seznamování nás s usměvavým chlapcem její kamarádky, potom od rodičů vysomrovala kilo na pizzu a nakonec nabídla svému zhulenému friendovi odvoz. Řídila sem já a neměla sem ani občanku, ani řidičák. Když už sme se téměř blížili na hlavní silnici, předjelo mně auto, kterému sem za to pěkně zanadávala, ale o metr dál sem mu děkovala jako divá, protože právě jeho stopli cajti!! wohohooo, tak se mi to líbí!!!

A to je celý příběh.

jak se máme a co děláme

Ahoj přátelé,
už dlouho sme se neozvali s žádnými žhavými novinkami, ani s bizarními zážitky z velkoměsta. Pravda je, že máme poslední dobou jenom všední, normální dny jako ostatní lidé. Práce, zábava, práce, zábava,.. Byla sem na další klavírní soutěži, kde sem se opět umístila. Pár dní sme také strávili ve střediskové vesničce, kde sme se projížděli na kolech, grilovali parase, pomáhali pracovat na tátinově chalupě a nakonec sme zase uháněli do Hradce.

Ovšem jeden zážitek za zmínku stojí - POCHOD PŘES TŘI HRADY.
Původně sme jeli do Libchav hlavně kvůli této události, protože Kubík jako mladý hoch navštěvoval Litice a chtěl je znovu spatřit. Jenže počasí nám zrovna moc nepřálo, a tak ještě v 10:30 nikdo nikam nespěchal a váleli sme se doma. Ovšem nakonec slovo dalo slovo, tátin nás (plus Marušku a Aďku) hodil do Litic (čímž sme si zkrátili celkovou trasu minimálně o půlku) a mohli sme šupajdit. První zastávka po dlouhé cestě autem mířila samozřejmě na zahrádku pro pivečko a další pochutiny, než sme se konečně vydali na putování po svých nožkách. Ikdyž hned po dalších 10 metrech se naši masožrouti nechali zklákat všudypřítomnými vietnamci a jejich nudlemi.

Cestou sme potkali dva mrtvé hady!!, drahoušek Kubíček potkal svého ex-spolužáka ze střední, Marča švitořila, Aďka ujídal popcorn jako splašený a já sem fotila, protože sem se rozhodla, že chci mít hodně krásných foteček (viz níže).
Jedna zkratka následovala druhou, takže sme byli v cíli dřív než mnozí další poctivci.
Nooo, byl to opravdu šlapáček se vším všudy. :D

Potom nás alma máter obšťastnila obídkem naservírovaným až podnos, babička upekla svou placku a potom už se jelo domů.

parta hic

hermelín

První máj

Včera začal květen, lásky čas.

Oslavili sme ho s láskou na dlouhé procházce po venkovsky působící části Hradce - po Malšovicích. Samozřejmě sme nevynechali ani polibek pod rozkvetlou třešní a taky sem Kubíkovi dala čokoládové srdíčko. Loni to byl zas on, kdo mě obdaroval věcným darem a to růží, úplně první, kterou mám dodnes vystavenou s dvěma dalšími, jež sem dostala při dalších speciálních příležitostech. Jednu mně dal, když sme se loni v létě shledali po pár dnech odloučení a další na Valentýna. <3

Procházky máme moc rádi, bendění v parcích také.. ovšem minulý týden se nám stala snad ta nejpodivnější věc..Sedíme si tak v parku na travičce, ale pořád nás ruší příšerný zápach. Říkáme si: "Co to asi je? Hnus! Kdo tady v okolí chová kozu??"..když v tom se otočím, a asi 30cm vedle nás se povaluje rybí hlava!!!!! Smradlavá rybí hlava!!
wtf??

Letošní čarodějnický svátek se konal v duchu fotbalu. Nejprve sme navštívili utkání Čechů s Řeky, na překrásném hřišti Bavlny, a pak už sme jenom relaxovali v hospůdce. Nevzala sem si s sebou peníze, takže za mě chudáček Kubíček musel platit veškerou útratu.

Love story

Tak je to tady. Den s velkým D.

V září roku 2012 sem byla já a moje sestřenička Anetka na inventuře v Tescu. Když sem dokončila přepočítávání svého sektoru, byla jsem přesunuta do velkého skladu pitíčka. Bylo tam zrovna pár mužů a mezi nimi i jeden, který tam jen tak posedával, snažil se vypařit ven na cigaretu a mně připadal velice povědomý.
Druhý den (po party ride noci v Eventu) mně došlo, kdo to byl. Překrásný chlapec, kterého jsem jednou balila na lide.cz. Bohužel byl zadaný a taky byl příliš hezký, než abych si myslela, že by mně dal někdy šanci. Tak jsem mu napsala, jestli náhodou nebyl na tesco inventuře a on: ano, byl jsem tam a ty taky...

Tímto pracovním dobrodružstvím začala známost mezi mnou a Kubou. Nejprve sme si psali na facebooku, byl bohužel stále zadaný. Potom, když se stal konečně single, sme zašli na pivo do "Bíři", cca po půl roce jsme zašli na druhé rande. Touto dobou sem si ještě neuvědomovala, že by mezi námi mohlo k něčemu dojít, také sem se nechávala balit od různých existencí a byla sem v takovém vztahu nevztahu. Jednu věc jsem ale věděla jasně, že přímo prahnu po tom, aby mně psal, protože sem se u našich konverzací vždy moc nasmála, imponoval mně svou inteligencí a zároveň skromností. V dubnu sem si byla konečně jistá tím, že ho chci a tak sem musela jednat. Jednou sem ho vytáhla na rychlorande k popelnicím slezského city a po hradeckém majálesu došlo na první polibek.

Od toho dne, 27.dubna 2012 (2:38 ráno) trvá naše láska a nikdy trvat nepřestane.

Výroční hody

Veganská pohanková sekaná, bramborová kaše, koprový dip a zeleninový salát. Jako desert byl bio vanilkový puding, s piškotkama a jahůdkama.

 

Odloučení

Mám za sebou tři dny naprostého odloučení od Kubíka. Navštívila jsem totiž Slovensko, kde jsem se zúčastnila klavírní soutěže. Téměř rok pilného trénování nakonec přinesl ovoce a neodjížděla sem domů s prázdnou.

Slovenská vlaková nádraží velice nápadně připomínají obrazy z filmu Borat, všude špína, rozbitá okna, odpadky, počmárané vlaky. Ani naše ubytování nepřipomínalo běžný standart, na který sem zvyklá z Čech, ale ten mě stihl šokovat již loni. Letos bylo naštěstí krásné počasí, jela se mnou i Loris a celkově sem si výlet do zahraničí moc užila. Jediný smutek mně způsobovalo to, že sem musela být tři dlouhé dny bez Kubíka.

Dnes sme se naštěstí už shledali, procházeli sme se u vody a vyprávěli si zážitky z uplynulých dní. Vyrušil nás (už podruhé v tomto měsíci) Kubův moc dobrý kissing friend, který si pobízal po městě a sháněl papírek od lidí, které potkal. wtf? :D



                                                          Loris v hotelu na Slovensku

Teplíčko!!!

Konečně teplo.

Modrá obloha, ptáčci běsnili, slunce svítilo..krásný den. Mohli sme po mé práci konečně vyrazit na procházku do parku,a jak to tak bývá, Jiráskovy sady (místní báječný park) byl narvaný k prasknutí zamilovanými páry. Letos se k nim poprvé také řadím, protože mám skvělého chlapce, se kterým k sobě chováme hluboké city. Žádný kalkul, ani vypočítavost kvůli blowjobu. Aaaaaach, jaká úleva.

Nutrie vylezly ze svých domečků, nechaly se od lidí hladit a krmit obřími bochníky chleba. Jedna nám vyloženě vběhla pod nohy, ale hned zase šupajdila dál, asi ucítila pečivo z hradecké pekárny. Lidé se evidentně nebojí, že by tato obří zvířátka mohla mít vzteklinu nebo kdoví co.

V 16.30 začal zápas Hradce s Plzní na novém hřišti Bavlny, tak se drahoušek osvěžil jedním Votrokem a pak hurá na tribunu. První polovina připomínala spíš chlapeckou oblíbenou hru "maradona", protože si to 3 naši hráči jen tak kopali mezi sebou. Stud jim zabraňoval nakopnout mičudu dál do hřiště, protože co kdyby náhodou dobře přihráli a byl z toho gól. Naštěstí plzeňský brankář vyběhnul do pole, podsekl nohy jinému, vysloužil si penaltu a hurá, stav byl 1-0.
Bohužel sme museli areál opustit po prvním poločase (ovšem konečný stav byl 3-0, o tom se můžete dočíst zde), protože nás čekala další akcička- bakalářský koncert.
A pak sem ještě zašla na pár hodin trénovat na klavír, dnes hraju na koncertě, tak to chtělo trochu nočního hraní a miláček vyrazil se svou partou do hospody.


Doufám, že zima je definitivně pryč a že už se nikdy nevrátí. Jestli ano, nehodlám příští rok trávit v ČR, drahoušek s tím naštěstí souhlasí, takže supeeeeer. :D

Malý update o knize. Helenu jsem dočetla během 3 dnů, bylo to strhující, krásně čtivé, vtipné. Kéž by C.D.Payne vydával každý týden další a další knihy. Zítra si koupím Prázdné místo od J.K.R.!!! Nedá se nic dělat, je to silnější než já.

Čtenářský kroužek 1

Drazí přátelé,
kdybych měla vyjmenovat své koníčky, zkrátka to, čemu se ve svém volném čase věnuji, určitě bych zmínila čtení. Knihy sou skvělý vynález, krásně voní, krásně vypadají a vždy je čas strávený v jejich společnosti tím správným.

Mezi moje nejoblíbenější, ke kterým se vracím snad každý rok jsou Letopisy Narnie a Harry Potter.

Letopisy Narnie sem objevila někdy na gymplu, potom sem dokonce dostala svůj vlastní narniovský komplet a od té doby čtu a čtu. Ikdyž nesouhlasím se vším co C.S. Lewis v příběhu zahrnul, občas mě štve, jak popisuje nějaké vztahy mezi zvířaty, ale jinak tyto příběhy zbožňuju. Hlavně Aslan a první kniha (Čarodějův učeň) sou pro mě něco jako Bible.

Harryho Pottera sem si navykla číst pokaždý, když přijedu k našim třeba na týden nebo na víkend. Zrelaxuje mě to a navodí jenom krásné myšlenky.

Mám štěstí, že drahoušek není žádný ignorat, co se knih týče, narozdíl od jiných mých nápadníků nečetl pouze "Honzíkovu cestu", a tak si můžeme o knihách povídat, půjčovat si je a obdarovávat se jimi.

Jinak z žánrů přímo zbožňuju fantasy, humornou beletrii a samozřejmě kuchařky (aaaaach, dejte mi kuchařku a zlíbu vám ruku). Jednou, asi tak v roce 2008 sem od našich dostala k Vánocům Eldesta, ipřesto že Eragon nebyl součástí mé knihovny. A tak tam jenom stál a prášilo se na něj. A letos mě to konečně napadlo.. Mami, k Vánocům si přeju Eragona!! A tak sem se konečně po tolika letech pustila do Eragona.. škoda jen, že mám tak obří vydání, které mě vždycky stahuje k zemi, když ho s sebou vláčím v kabelce.

Jako fanoušek C.D.Payna sem si pořídila i jeho novou knihu Dědictví- aneb jak Helena ke štěstí přišla. Právě se nacházím na straně 39, takže uvídme, ale doufám, že nezklame.

Kubík zrovna čte Atlas mraků, protože se mu moc líbil film, tak sem ho nadělila k Vánocům zase já.

Jóóóó, knihy...

Velkonoce

Máme za sebou největší křesťanské svátky. My naštěstí křesťany nejsme, takže sme mohli s klidným svědomím strávit celých 5 dní svátečním nicneděláním. Tentokrát sem ani nenavštívila rodiče, takže sem velikonoční zajíčky, kuřátka, pomlázky a vajíčka viděla jenom v práci. V pondělí sme si dali k obědu jedno vejce napůl a bylo splněno. V televizi se aspoň dalo na něco koukat a dokonce párkrát vysvitlo sluníčko. Ale je pravda, že mi všechny tyto tradice chybí, chybí mi domácí pohoda s krásnou výzdobou, chlebíčky, vstávání v sedum, abych se do osmi stihla nějak probrat než za mnou přišel strýček s bratránkem a to bylo celé pomlázkování, chybí mi vajíčková pomazánka, sváteční oběd a teplíčko, které na Velikonoce vždycky bývalo.

Bydlení na plesnivém privátu s sebou nese i nudnou šeď, takže pokud se chcete osamostatnit a nemáte zlatý důl, připravte se i na toto.

To, že mě letos nikdo nevypráskal metličkou snad nebude mít vliv na moji krásu.

11 měsíců

Dnes je to přesně 11 měsíců, co tvoříme s drahouškem Kubou pár. :)

Výročí většinou slavíme jídlem, dobrými filmy, občas zajdem do restaurace, ale především každý měsíc děkujeme za to, že spolu stále sme, že se stále milujeme a říkáme si, co pro sebe znamenáme. Také se každý měsíc 27. obdarováváme dárečky a psaníčky.

Nechci nikomu radit a taky nejsem žádný odborník na vztahy (právě zažívám svůj první a také jediný :D), ale myslím si, že vděčnost je ve vztahu důležitá. Neplánujeme se vykašlat na měsíční slavení, protože to sou ty chvíle, kdy poděkujete za krásný čas, který se svým milým prožíváte. Není to samozřejmě o tom, jestli koupíte dobrý dárek, spíše o tom, že si vzpomenete a nezačnete brát cokoliv jako samozřejmost.

Každý dáreček, co dostanu, je překrásný a dojme mě. Především naše patronka a parádnice Loris se stala nepostradatelným mazlíčkem. Když nám je smutno, svěříme se jí a ona nám dá radu, jak všechno trápení překonat.

Zkrátka, tento článek není tak vtipný jako ostatní, ale i tohle se v našich životech děje.
Nikdy neberte nic jako samozřejmost, člověk musí být vděčný i za tu nejmenší drobnůstku, kterou v životě zažije.

Pro inspiraci: jednou kvůli mně miláček pekl věnečky z odpalovaného těsta (delikatesa!!), vyrábí mi krásné koláže, kam nezapomene napsat a nakreslit naše krásné zážitky, koupil mně knížku, kterou sem mooooc chtěla, koukal se mnou na On je fakt boží, dal mně boží termo hrnek a taky hrnek s hello kitty, ...

Já mu zas dávám Maxim (pokud čte prosincové číslo, ale na stáncích je už dávno březnové), psaníčka, malůvky, skládám pro něj básně, jednou sem pekla dort, ...) Na osmý měsíc sem nic neměla, to si vzpomínám, protože 3 dny před tím byly Vánoce.. jenom takové psaníčko, které sem pohodila v mhd na zem a doufala sem, že k němu dojede..taky že dojelo..hromadná doprava nikdy nezklame.. :D

                                                            parádnice Loris v kokonu

                                                               parádnice Loris v klíně

Update

Drazí milovaní,
kalendářně začalo jaro, ale ve skutečnosti je stále zima jako v lednu. Ipřesto stále doufám, že teplo bude co nejdříve a já budu moct nosit méně oblečení a s Kubíkem nebude bendění po venku takové utrpení.
Dny trávíme stále podobně.. ráno vstanu, dám si workout, sprchu, snídani, bendění u pc, oběd, setkání s láskou, bendění s láskou, loučení, tv, spánek. Někdy práce, čvrtky, pátky a středy dopoledne trénuju na klavír, někdy vynechám workout...

Proto se tak těším na jaro, teplo člověka prostě naplní novou energií a vytrhne ho ze stereotypu.

Už dlouho sem nic nepekla, tak na dnešek byl v plánu Jablečný drobenkový koláč, o kterém sem se dozvěděla díky Prostřenu, kdy se o něj pokoušela nějaká česká miss nebo kdo (pardón, o misskách sem poněkud ztratila přehled). Nakoupila sem tedy suroviny (80% z nich v bio kvalitě) a dnes sem se do toho dala.
Je vskutku delikátní!
Za chvíli ho zanesu miláčkovi, tak snad mu bude také chutnat :)


Recept zde: http://www.iprima.cz/prostreno/recepty/jablkovy-drobenkovy-kolac

Volný týden

Zdravím všechny naše věrné čtenáře.
Březen je v plném proudu, jaro se objevilo, ale hned zase zmizelo a my sme si s láskou užívali týden volna na vsi. V úterý jsem účinkovala na koncertě k výročí nové a staré budovy zuš v mém rodném městě a zbylé dny sme už jen relaxovali.
Ve středu bylo snad 15 stupňů na sluníčku, tak sme s láskou vyrazili na náš letošní první výlet na kolách. Ovšem půjčit si kola od našich není jen tak, když je uskladňují na půdě. Další půlhodinu nám zabralo zapojování kompresoru a hledání zátky na duši, ale pak už konečně hurá na cestu. Rozhodli sme se, že navštívíme babičku a obhlídneme nové přírůstky mněhňátek. Samozřejmě pro nás měla babička zcela originální historky z jejího života.

Ve čtvrtek sme si konečně pustili The Watch (sousedská hlídka http://www.csfd.cz/film/299621-sousedska-hlidka/), protože v kině to tehdá dávali asi tak týden.


V pátek nás potom čekala klasická párty s Erenem. Nejprve návštěva malebné kavárničky Max, potom pár panáků v luxusním Popradu a nakonec štreka domů. Podivné je, že v této kavárně sem na káry vždy po jednom pivu (tentokrát sem měla 3 hoegardeny a 1 malibu), ale když piji na domácích oslavách stáčená vína, nikdy necítím nic ani kdybych vypila demižón...???!!!! Erin nás poučil o bankách, ukázal, kam se chystá na dovolenou a pak nás prosil o radu, jak sbalit svou kolegyňku z práce. Good Luck Erine!! :D

Ano ano, v sobotu byla opět domácí párty. Tentokrát slavila dvojčata (tj. moje maminka a moje tetička). Mamince sem koupila 1.díl trilogie od spisovateli, kteří píší pod pseudonymem Lars Kepler, švédskou detektivku Hypnotizér (http://www.cbdb.cz/kniha-22222-hypnotizer-hypnotisoren). Uvidíme, jestli je to kniha podobná kultovní trilogii od Stieg Larssona.

Teď sme opět zpátky v Hradci, u povinností, občasné zábavy, sporadického sexu a naší věrné patronky Loris.

P.S.: Dala sem se opět na pletení náramků přátelství. Zaměstnat mozek a ruce, to je moje nové krédo!

 

bujará oslava narozenin

Tento víkend sme se opět s láskou ocítili v Libchavách. V sobotu mě totiž čekala zkouška na koncert, který mám v březnu. Tátin s Kubíkem byli mezitím vysláni koupit nový mobil, který si pochvalují i stavaři a potom do Tesca. Naštěstí chlapi dostali nákupní seznam, kterého se téměř drželi, a tak vše zvládli rychle. Doma nám alma máter uvařila polévku i špenátové palačinky, takže sme mohli usednout ke stolu jako rodina za minutu dvanáct.

V 15.00 se konala oslava narozenin mého milovaného bratrance Aďky. S drahouškem sme mu koupili zvětšovací milenku do vody, aby si měl v Olmíku s čím pohrát. Samozřejmě sme nepřišli načas, máme to hold nejdál, ale dorazili sme. Oznámila sem celému osazenstvu, kdo je ten sexy chlapec po mé levici a pak sme usedli ke hranatému stolu.

Samozřejmě nechyběli všichni příbuzní, chlípná Maruška a ani kocouři, kteří rádi běhají po chodbách a hrkají se. Nejprve musel Aďka přijmout gratulace, potom sme dostali delikátní dort a spoustu dalšího jídla a nakonec se konala zábava v duchu společenských tanců a zpěvu. Netrvalo dlouho a společnost řídla, až zůstalo pár posledních držáků. Tátin vyprávěl historky z cestování po ČR, Standa zval na koncert Erica Claptona a já sem vrněla, protože sem byla all day, all night s Kubíkem.

Už aby byl další víkend, kdy člověk nemusí trajdat po městě nebo být v práci :*

Valentýn

Světový den lásky je za námi a musím říci, že se vydařil přímo báječně. Ať si zlí lidé říkají, že se jedná o komerční den, uměle vyrobený pro dolování peněz z nebohých občanů, já ho miluju.

Složila sem své lásce báseň ozdobenou malůvkami rozesmátých srdíček a od miláčka sem dostala sladce voňavou růži a merci čokoládky (které právě teď futruji, jako bych týden nejedla). Společně sme po obdarovávání posvačili kávu a májovou fidorku, a pak sme se vrhli na miliskování. Tento den byl velice speciální, protože sme spolu prožili jedno poprvé.. no a pak hurá do kina (Mládeži nepřístupno - chvílema dost divnej film) a na malé občerstvení v bageterii boullevard.

O víkendu sme relaxovali v propletenci našich těl, krmili se božskými delikatesami a koukali na filmy:
               1) Constantine-
                   Kubíkova premiéra, moje třetí promítání (proto sem si mohla dovolit usnout již v
                   půlce. Škoda jen, že sem se musela přiznat Loris, že spím :( :D ).                                                                  Prima Cool ovšem nevokulila volume a člověk musel napínat uši jak blázen!

               2) Sesterstvo putovních kalhot-
                    Kubíkova premiéra, rozpačité dojmy.
    
               3) Fotr je lotr-
                    klasika, co nikdy nezklame.

               4) Pár dílů Big Bangu-
                    drahouškův oblíbený seroš. Já si ho cením na 3 hvězdy, ale ráda na něj koukám.




V pátek sem drahouškovi udělala american style večeři, protože sme zavrhli původně plánovanou večeři v NY café, které má na své menu pravé hamburgery s hranolkami a coleslawem.

Veganská verze hamburgeru s hranolkami.

Recept je jednoduchý: rozmixovala sem cizrnu, cibuli, česnek, cizrnku, koření a ovesné vločky v mixéru. Z těsta sem tvarovala placičky, které Kubík smažil na oliv. oleji. Pak už sme jenom rozřízli bulky, namazali tatarkou/kečupem, napěchovali červenou cibulí, rajčetem, ledovým salátem a hamburger byl hotov. Hranolky se dělaly klasicky v troubě.
Mmmmmmmmmmňam. Brutálně sme se přejedli.

V neděli sme se potěšili i jahůdkama v ovesné kaši k snídani a k obědu sem podávala natural rýži se sojovým masem, kukuřicí, špenátem a cibulí. Hody!!!

Valentýnské oslavy sice skončily, ale brzy nás čeká další výročí. Hihihi. <3