Výročí většinou slavíme jídlem, dobrými filmy, občas zajdem do restaurace, ale především každý měsíc děkujeme za to, že spolu stále sme, že se stále milujeme a říkáme si, co pro sebe znamenáme. Také se každý měsíc 27. obdarováváme dárečky a psaníčky.
Nechci nikomu radit a taky nejsem žádný odborník na vztahy (právě zažívám svůj první a také jediný :D), ale myslím si, že vděčnost je ve vztahu důležitá. Neplánujeme se vykašlat na měsíční slavení, protože to sou ty chvíle, kdy poděkujete za krásný čas, který se svým milým prožíváte. Není to samozřejmě o tom, jestli koupíte dobrý dárek, spíše o tom, že si vzpomenete a nezačnete brát cokoliv jako samozřejmost.
Každý dáreček, co dostanu, je překrásný a dojme mě. Především naše patronka a parádnice Loris se stala nepostradatelným mazlíčkem. Když nám je smutno, svěříme se jí a ona nám dá radu, jak všechno trápení překonat.
Zkrátka, tento článek není tak vtipný jako ostatní, ale i tohle se v našich životech děje.
Nikdy neberte nic jako samozřejmost, člověk musí být vděčný i za tu nejmenší drobnůstku, kterou v životě zažije.
Pro inspiraci: jednou kvůli mně miláček pekl věnečky z odpalovaného těsta (delikatesa!!), vyrábí mi krásné koláže, kam nezapomene napsat a nakreslit naše krásné zážitky, koupil mně knížku, kterou sem mooooc chtěla, koukal se mnou na On je fakt boží, dal mně boží termo hrnek a taky hrnek s hello kitty, ...
Já mu zas dávám Maxim (pokud čte prosincové číslo, ale na stáncích je už dávno březnové), psaníčka, malůvky, skládám pro něj básně, jednou sem pekla dort, ...) Na osmý měsíc sem nic neměla, to si vzpomínám, protože 3 dny před tím byly Vánoce.. jenom takové psaníčko, které sem pohodila v mhd na zem a doufala sem, že k němu dojede..taky že dojelo..hromadná doprava nikdy nezklame.. :D
