Love story

Tak je to tady. Den s velkým D.

V září roku 2012 sem byla já a moje sestřenička Anetka na inventuře v Tescu. Když sem dokončila přepočítávání svého sektoru, byla jsem přesunuta do velkého skladu pitíčka. Bylo tam zrovna pár mužů a mezi nimi i jeden, který tam jen tak posedával, snažil se vypařit ven na cigaretu a mně připadal velice povědomý.
Druhý den (po party ride noci v Eventu) mně došlo, kdo to byl. Překrásný chlapec, kterého jsem jednou balila na lide.cz. Bohužel byl zadaný a taky byl příliš hezký, než abych si myslela, že by mně dal někdy šanci. Tak jsem mu napsala, jestli náhodou nebyl na tesco inventuře a on: ano, byl jsem tam a ty taky...

Tímto pracovním dobrodružstvím začala známost mezi mnou a Kubou. Nejprve sme si psali na facebooku, byl bohužel stále zadaný. Potom, když se stal konečně single, sme zašli na pivo do "Bíři", cca po půl roce jsme zašli na druhé rande. Touto dobou sem si ještě neuvědomovala, že by mezi námi mohlo k něčemu dojít, také sem se nechávala balit od různých existencí a byla sem v takovém vztahu nevztahu. Jednu věc jsem ale věděla jasně, že přímo prahnu po tom, aby mně psal, protože sem se u našich konverzací vždy moc nasmála, imponoval mně svou inteligencí a zároveň skromností. V dubnu sem si byla konečně jistá tím, že ho chci a tak sem musela jednat. Jednou sem ho vytáhla na rychlorande k popelnicím slezského city a po hradeckém majálesu došlo na první polibek.

Od toho dne, 27.dubna 2012 (2:38 ráno) trvá naše láska a nikdy trvat nepřestane.

Výroční hody

Veganská pohanková sekaná, bramborová kaše, koprový dip a zeleninový salát. Jako desert byl bio vanilkový puding, s piškotkama a jahůdkama.

 

Odloučení

Mám za sebou tři dny naprostého odloučení od Kubíka. Navštívila jsem totiž Slovensko, kde jsem se zúčastnila klavírní soutěže. Téměř rok pilného trénování nakonec přinesl ovoce a neodjížděla sem domů s prázdnou.

Slovenská vlaková nádraží velice nápadně připomínají obrazy z filmu Borat, všude špína, rozbitá okna, odpadky, počmárané vlaky. Ani naše ubytování nepřipomínalo běžný standart, na který sem zvyklá z Čech, ale ten mě stihl šokovat již loni. Letos bylo naštěstí krásné počasí, jela se mnou i Loris a celkově sem si výlet do zahraničí moc užila. Jediný smutek mně způsobovalo to, že sem musela být tři dlouhé dny bez Kubíka.

Dnes sme se naštěstí už shledali, procházeli sme se u vody a vyprávěli si zážitky z uplynulých dní. Vyrušil nás (už podruhé v tomto měsíci) Kubův moc dobrý kissing friend, který si pobízal po městě a sháněl papírek od lidí, které potkal. wtf? :D



                                                          Loris v hotelu na Slovensku

Teplíčko!!!

Konečně teplo.

Modrá obloha, ptáčci běsnili, slunce svítilo..krásný den. Mohli sme po mé práci konečně vyrazit na procházku do parku,a jak to tak bývá, Jiráskovy sady (místní báječný park) byl narvaný k prasknutí zamilovanými páry. Letos se k nim poprvé také řadím, protože mám skvělého chlapce, se kterým k sobě chováme hluboké city. Žádný kalkul, ani vypočítavost kvůli blowjobu. Aaaaaach, jaká úleva.

Nutrie vylezly ze svých domečků, nechaly se od lidí hladit a krmit obřími bochníky chleba. Jedna nám vyloženě vběhla pod nohy, ale hned zase šupajdila dál, asi ucítila pečivo z hradecké pekárny. Lidé se evidentně nebojí, že by tato obří zvířátka mohla mít vzteklinu nebo kdoví co.

V 16.30 začal zápas Hradce s Plzní na novém hřišti Bavlny, tak se drahoušek osvěžil jedním Votrokem a pak hurá na tribunu. První polovina připomínala spíš chlapeckou oblíbenou hru "maradona", protože si to 3 naši hráči jen tak kopali mezi sebou. Stud jim zabraňoval nakopnout mičudu dál do hřiště, protože co kdyby náhodou dobře přihráli a byl z toho gól. Naštěstí plzeňský brankář vyběhnul do pole, podsekl nohy jinému, vysloužil si penaltu a hurá, stav byl 1-0.
Bohužel sme museli areál opustit po prvním poločase (ovšem konečný stav byl 3-0, o tom se můžete dočíst zde), protože nás čekala další akcička- bakalářský koncert.
A pak sem ještě zašla na pár hodin trénovat na klavír, dnes hraju na koncertě, tak to chtělo trochu nočního hraní a miláček vyrazil se svou partou do hospody.


Doufám, že zima je definitivně pryč a že už se nikdy nevrátí. Jestli ano, nehodlám příští rok trávit v ČR, drahoušek s tím naštěstí souhlasí, takže supeeeeer. :D

Malý update o knize. Helenu jsem dočetla během 3 dnů, bylo to strhující, krásně čtivé, vtipné. Kéž by C.D.Payne vydával každý týden další a další knihy. Zítra si koupím Prázdné místo od J.K.R.!!! Nedá se nic dělat, je to silnější než já.

Čtenářský kroužek 1

Drazí přátelé,
kdybych měla vyjmenovat své koníčky, zkrátka to, čemu se ve svém volném čase věnuji, určitě bych zmínila čtení. Knihy sou skvělý vynález, krásně voní, krásně vypadají a vždy je čas strávený v jejich společnosti tím správným.

Mezi moje nejoblíbenější, ke kterým se vracím snad každý rok jsou Letopisy Narnie a Harry Potter.

Letopisy Narnie sem objevila někdy na gymplu, potom sem dokonce dostala svůj vlastní narniovský komplet a od té doby čtu a čtu. Ikdyž nesouhlasím se vším co C.S. Lewis v příběhu zahrnul, občas mě štve, jak popisuje nějaké vztahy mezi zvířaty, ale jinak tyto příběhy zbožňuju. Hlavně Aslan a první kniha (Čarodějův učeň) sou pro mě něco jako Bible.

Harryho Pottera sem si navykla číst pokaždý, když přijedu k našim třeba na týden nebo na víkend. Zrelaxuje mě to a navodí jenom krásné myšlenky.

Mám štěstí, že drahoušek není žádný ignorat, co se knih týče, narozdíl od jiných mých nápadníků nečetl pouze "Honzíkovu cestu", a tak si můžeme o knihách povídat, půjčovat si je a obdarovávat se jimi.

Jinak z žánrů přímo zbožňuju fantasy, humornou beletrii a samozřejmě kuchařky (aaaaach, dejte mi kuchařku a zlíbu vám ruku). Jednou, asi tak v roce 2008 sem od našich dostala k Vánocům Eldesta, ipřesto že Eragon nebyl součástí mé knihovny. A tak tam jenom stál a prášilo se na něj. A letos mě to konečně napadlo.. Mami, k Vánocům si přeju Eragona!! A tak sem se konečně po tolika letech pustila do Eragona.. škoda jen, že mám tak obří vydání, které mě vždycky stahuje k zemi, když ho s sebou vláčím v kabelce.

Jako fanoušek C.D.Payna sem si pořídila i jeho novou knihu Dědictví- aneb jak Helena ke štěstí přišla. Právě se nacházím na straně 39, takže uvídme, ale doufám, že nezklame.

Kubík zrovna čte Atlas mraků, protože se mu moc líbil film, tak sem ho nadělila k Vánocům zase já.

Jóóóó, knihy...

Velkonoce

Máme za sebou největší křesťanské svátky. My naštěstí křesťany nejsme, takže sme mohli s klidným svědomím strávit celých 5 dní svátečním nicneděláním. Tentokrát sem ani nenavštívila rodiče, takže sem velikonoční zajíčky, kuřátka, pomlázky a vajíčka viděla jenom v práci. V pondělí sme si dali k obědu jedno vejce napůl a bylo splněno. V televizi se aspoň dalo na něco koukat a dokonce párkrát vysvitlo sluníčko. Ale je pravda, že mi všechny tyto tradice chybí, chybí mi domácí pohoda s krásnou výzdobou, chlebíčky, vstávání v sedum, abych se do osmi stihla nějak probrat než za mnou přišel strýček s bratránkem a to bylo celé pomlázkování, chybí mi vajíčková pomazánka, sváteční oběd a teplíčko, které na Velikonoce vždycky bývalo.

Bydlení na plesnivém privátu s sebou nese i nudnou šeď, takže pokud se chcete osamostatnit a nemáte zlatý důl, připravte se i na toto.

To, že mě letos nikdo nevypráskal metličkou snad nebude mít vliv na moji krásu.