MBE

Kolem Vánoc si Kubík koupil Enigmu speciál o UFO, když ji konečně dočetl, dostala se mně také do rukou. Přelouskala sem ji jedním dechem, ale doopravdy jsem se nedozvěděla nic šokujícího, co bych najednou musela považovat za svoji novou životní filozofii.
Některé činny, které by mohly mít na svědomí mimozemšťani, mně přijdou naprosto ulítlé, jiné zase vysoce nepravděpodobné.

Jediné,v co věřím, je cestování v čase. Myslím si, že MOŽNÁ budoucí obyvatelé Země cestují do minulosti a tím tak pomohli vybudovat Egyptské pyramidy, Máyské stavby,.. Ikdyž v tomto ohledu jsem asi trochu ovlivněná dokonalým německým televizním filmem - Záhada vyvoleného http://www.csfd.cz/film/160793-zahada-vyvoleneho/ ,který mě naprosto očaroval svou myšlenkou a zpracováním.

Co je ovšem velmi zajímavé jsou únosy lidé, jejich implantáty pod kůží z podivných a nezničitelných materiálů. Také podle slov jednoho psychologa jsou obrazy mimozemšťanů ukryty v našem podvědomí od narození a čekají jenom na příležitost vydrat se ven. Znamená to tedy to, že nás tady ufoni pěstují, že doopravdy nežijeme svět, který vidíme? Ale nee, to je jen Matrix.

Zajímvé jsou i narozené děti, které neměly s lidmi nic společného, dokonce ani jejich DNA neseděla.

No každopádně tyto záhady nikdy nerozluštíme, jestli je pravda, že to určitá skupinka lidí už dávno ví, drží je někde na poušti a zkoumá je, pak se stejně nic nedozvíme.

Kdo tuto záhadu možná rozluštil byly tvůrci našeho milovaného seriálu Invaze, jinak se totiž nedá pochopit, proč by byla jen jedna série. V tomto příběhu jde o to, že při tornádu přistanou na zemi světla (=ufo) a lidé se začnou ztrácet. Když se objeví, sou uplně mimo a začne je fascinovat voda. Víc tady spoilerovat nebudu, ale je to vážně úžasná podívaná v hlavní roli s naším mentourem Tomem Underlayem.

Nejhorší sou lidé, kteří prý již několik desítek let komunikují s ufo, pravděpodobně se vymýšlí, jen aby na stejnou víru obrátili lidi..ale proč?? viz realianská církev, lidé, co mají údajně fotky létajících talířů apod. BLBOST!!! Kubík si myslí, že to dělají, aby z lidí dostali prachy, ale jednodušší způsob by byl třeba přezpívat česky gangnam style s nepříliš dobrými verši.

V nejbližší době se chystáme shlédnout Zámotek http://www.csfd.cz/film/4544-zamotek/ + Čtvrtý druh http://www.csfd.cz/film/250043-ctvrty-druh/ a uvidíme, jestli nás tyto filmy tak inspirují, že se vydáme po stopách tajemna, nebo zda nám jen přinesou úsměv na rtech.

9 měsíců lásky

Naše láska oslavila 9. výročí včera, v neděli 27.1.2013. Slavit sme začali již v sobotu, kdy sme si hned po mé rachotě vyrazili do místních městských lázních, zarelaxovat si ve vlnkách.


Nejprve nás ovšem čekalo nastěhování nového obyvatele mého studentského bytu. Jmenuje se Vašek a zatím se jeví docela seriózně, tak doufám, že se z něj nestane šílený psychopat jako z jeho předchůdkyně. Kubík z toho ovšem moc nadšený není, ne, že by měl důvod myslet si, že ho při nejbližší příležitosti podvedu, ale nemá rád, když se kolem mě motají cizí muži.

Musela sem tedy nejprve jeho bručounskou náladu rozehnat sladkými slůvky a ujistit ho, že má láska k němu je nekonečná a nikdo jiný pro mě neexistuje, a pak hurá do podzemí a svlíkat se.
Společné převlíkárny sou takový menší adrenalin, nikdy nevíte, jestli uvidíte něco, co nemáte, nebo jestli vám omylem něco vyklouzne. Já si s tím hlavu nelámu, tentokrát se i Kuba osmělil a neodběhl do kabinky. Následovaly dvě hodiny božského cachtání, tobogán, zátoka sviní, trysky, vířivka a vlnobití. Samozřejmě sme měli nespočet příležitostí k podvodními ohmatávní, což doporučuji jako hlavní výhodu návštěvy bazénu.

Po plavání sme ještě vyrazili na večeři do Avionu, hradecké čínské restaurace. Dala sem si moje zamilované tofu s bambusovými výhonky a houbami, Kubík si zase objednal kuřecí chop suey, k tomu sme si každý dal jednoho pivsona a pak už následovalo jen vyznávání lásky a doteky. Miláček mě pak přemluvil, abych u něj strávila noc a já s radostí svolila. Bylo to božské. Rozložili sme si gauč a koukali na jeden díl Malé Velké Británie (sice sem u toho spala, ale to je jedno) a pak konečně do postýlky. <3

Kultůra

Pondělní den se nesl v duchu odjezdu mého Portobella domů... ovšem, nebylo by to Portobello, aby mě pár slůvky a pohlazením nenavnadilo, vydat se na cestu také :)) ... Destinací bylo Ústí nad Orlicí, jedna z metropolí pardubického kraje, kde lidé volí Schwarzenberga, rusové zde pečou pizzu, vietnamská komunita vaří chutná jídla a ocení vaši návštěvu švestkovým vínem... (není to vůbec špatné), ale sakra dlouho si na něj počkáte:( ... i když můžete si koupit celou flašku a pak usnout třeba pod stolem che.

Eeee cože to tam jelo Portobello dělat? Zúčastnit se hudební besídky, nadějných žáčků, kteří možná jednou budou zachraňovat naše kulturní dědictví. Miláček, tam jel jako hvězdný host vypomoci své ... sestře xD Obě velice mistrně ovládají hru na klavír, ano pro mě je to mistrý kousek, neboť hbitost mých prstů, využívám na jiných místech a klavír je pro mě záhadou xD I když párkrát už mě miláček zkoušel naučit jakousi "pěstičkovou?" vyťukávačku, ale co si budem povídat... virtuóz ze mě asi nebude :'( xD 

Takže ... příběh naší pouti začal v S.D. (tato zkratka má mnoho dalších významů v našem osobním životě) dlouze Svobodné Dvory - nezajímavá to část města Hradec Králové, kde mají zastávky s jmény jako "Zelenina" či "Dělnický dům", názvy napoví, že tady toho asi moc nebude, snad se obyvatelé neurazí  ... tam miiláček, tam jezdí doučovat malou dívku hrát na keyboard. Zajel sem tedy do S.D. Vyzvedl jsem tam Portobello a už jsme se řítili na Terminál hromadné dopravy a odtud spěšným busem do zmiňovaného Ústí. Na místo konání oné besídky jsme dorazili opravdu za pět dvanáct ... řidič jel jak s hnojem a prudce brzdil, dvakrát nám málem způsobil frakturu lebeční kosti o tyčku na držení. Takže s tímto řidičem už nikdy nejedem! 

Zatímco miláček se šel se svou sestrou připravovat na vrcholné vystoupení kamsi do zákulisí, hrály Slovanský tanec od Dvořáka, já už jsem se s Almou od Portobella usadil v ne příliš velké místnosti, která byla dobře uzpůsobená konaní takovýchto kratochvílí. ... krátký rozhovor s Almou o Nespoutaném Djangovi, švitoření příchozích, vypnutí mobilů a ...už to začíná. Očekával jsem antré a dočkal jsem se jen promluvy nějaké paní, která všem sdělila, že besídka právě začíná.. inu v jednoduchosti je díla okamžiku... hlavní pódium/stage, se brzy začalo zaplňovat malými umělci, někteří své štěstí zkoušeli s houslemi, někteří zas s hrou na kytaru, flétnu, violu, klavír a ... dokonce se nám objevuje recitace a umělecký taneček se závojem. Jedno měla většina předvedených skladeb společné, většina dětí je zahrála s grácií a dalo se říci, že to měly hezky naučené, ale výběr skladeb, tam už to bylo horší. Osoba, která jim je vybírala asi chtěla, aby mělo přítomné publikum brzy otupělé smysly, přivřená víčka a myšlenky v oblacích, ale naštěstí se našlo i pár živějších kousků xD ... Vysvobozením proto bylo klavírové vystoupení mého miláčka, lidé se začaly probouzet, naslouchat a v očích se jim objevily malé jistkřičky štěstí (dobře s těma jiskřičkama už je to moc), ale bylo vidět, že je to oslovuje více, než nějaká lidovka o honzovi... Portobello nás všchny přivítalo nepřítomným pohledem kamsi do dáli, kterým se také loučilo xD ...sestra Marurška zkoušela zvadlé publikum oslovit, vyzývavým pohledem a cudný úsměvem zároveň, této nezvyklé kombinace jsem si pravděpodobně všiml jen já xD ... Když začaly hrát, pečlivě jsem naslouchal a byl jsem na Portobello pyšný a v duchu sem si říkal, že jí odměním vášnivým polibkem a postelovými hrátkami, až padne tma <3 :) Měly to opravdu moc pěkné... zlé jazyky se mnou nesouhlasily, ale já si stojím za svým xD ...Zlatým hřebem celé besídky bylo již zmíněné vystoupení se závojem, jedna malá slečna hraje na housle a druhá se v hudební extázi zmítá na pódium, pak zas pobíhá kolem dokola a neustále se zahaluje a odhaluje tím tajemným závojem, zajímavý počin xD 

Besídka se mi líbila hlavně díky vystoupení mé lásky aka Portobella a její sestry, ale i ostatní se hezky pěkně snažily a pro rodiče těch malých umělců, to byl určitě krásný okamžik. Příště by to chtělo nějaké lepší skladby, aby se publikum dostalo dostatečně do varu a omezit "závojová" vystoupení xD

DJANGO

Je lednový mrazivý víkend a s miláčkem si dopřáváme pohodu domova, plánujeme návštěvu místního hradeckého Aqua centra, zub času už se na něm trochu podepsal, ale o zábavu a miliskování tam nouze není ... xD (pozn. původní plán zněl jasně- do městských lázní budeme chodit 1x měsíčně. Ovšem již uplynuly měsíce dva a na žádné cachtání nedošlo. Kdybyste zažili to, co já -to, jak mě drahoušek Kuba nesl na zádech, polykal vodu, plaval pouze jednou rukou, jenom aby mě odtáhl z hlubiny- chtěli byste do bazénu pořád! )

Pouť do tohoto vodního ráje už byla téměř na spadnutí, když tu náhle nám zavolala Alma od Portobella a sdělila nám návrh kvalitního filmového zážitku v hradeckém Cinestaru, který je hned nad modlou shopaholiků, obchodním centrem Futurum, neboli Kár, tak tomu říkají místní domorodci. Proč se Futurum říká Kár?! To se dozvíte jindy, jelikož odbíháme od hlavního tématu tohoto článku xD Takže s miláčkem jsme tento návrh krátce prodiskutovali a výsledkem bylo, že sobotní večer (naštěstí jsme nemuseli do hokny), strávíme ve společnosti Almy, Pátera a Nespoutaného Djanga!

Na trase do Futurum se nedělo nic neočekávaného jako na hobitově cestě, takže jsme úspěšně zakotvili na opravdu rozsáhlém parkovišti obchodního centra, které bylo ...jako obvykle ..narvané k prasknutí, takže výběr vhodného místa vám sežere nějakou tu minutku brázdění po parkovišti. Po této kratochvíli následoval rychlý nákup laskomin - Tesco "fake" Pringles můžeme jen doporučit, za málo peněz dostanete celých 170 géček muziky. (pozn. A ještě se ztratil Páter, ale naštěstí se po pár minutách objevil, ležérně opřený o zábradlí a mluvil k nám zvrchu -doslova zvrchu- jako nějaký bůžek)

Konečně je to tady, vstupujeme do chrámu filmových trháků, nezkušených uvaděčů a pěkně vostrých manažerů. Mířím si to k pokladně, bankovky letí, beru lístky, dostávám volňásek hu hů, Páter si všímá filmu o medvídkovi?!,líbačka na chodbě, Portobello nestíhá WC pls, Alma kupuje kávu ... a usedáme v obřím sálu číslo 1 na ideálních místech :) (pozn. Byl tam samozřejmě i nejmenovaný kamarád P., který si opět nedával pozor na jazyk a nazýval jednu poblíž stojící slečnu krávou vypatlanou)

Po volební kampani Karla, trailerech s Arnoldem a pár gangstery konečně začíná vytoužený Nespoutaný Django. Já a Páter si od filmu slibujeme pěknou podívanou, jedná se přeci o nejnovější počin Quentina Tarantina, který si v tomto snímku střihne i malou roli, mezi jeho další filmové počiny patří ...jak jistě víte, nebo tušíte... Pulp Fiction, Sin City, Kill Bill, Hanebný Pancharti. Ovšem jako každý nadaný člověk má i on fanklub, který jeho filmy miluje a "hejtklub", které je příliš nemusí. Už asi víte do kterého se s Páterem řadíme. Portobello s Almou jsou lehce skeptické, westerny nemají zrovna v oblibě a očekávají jatka na stříbrném plátně xD Takže ... film nám začíná westernovsky tématickým songem, pohledem na texaskou pustinu, kterou se šourají negři, včetně Djaga (jiné nazvání člověka černé pleti ve filmu prakticky neuslyšíte) a dva desperádi. ... Tak tohle je úvod, nebojte, teď už končím s detailním popisem děje. Film má být westernové akční drama, ovšem nebyl by to Tarantino, aby to neokořenil pěkně cynickým nenuceným humorem a říznými hláškami hlavních protagonistů, zejména německý zubař Schultz jimi nešetří a je velice vydařenou postavou po všech směrech, vlastně... není to ani tak zubař jako lovec lidí. Náš doktor Schultz, kterého výtečně zahrál Christoph Waltz osvobodí našeho milého Djanga (Jamie Foxx), jako lovec lidí, ho ovšem neosvobodí jen tak pro srandu králíkům, neboť Django zná jisté bratry Brittlovi, po kterých Schultz jde a to ne proto, aby si s nima zahrál nějakej ten poker. Za dopadení těchto bratrů slíbí Djangovi svobodu, nějaké ty peníze a časem pomoc při hledání jeho ztracené ženy, ani jeden z této dvojky přitom netuší do jakého dobrodružství se pouští.

 Příběh nám tedy začíná hezky napínavě... zápletka je jasná, vše je podbareveno skvělým soundtrackem, který někdy spíše připomíná gangsta rep, ale k pěkně ostrým přestřelkám, kde je většinou v hlavní roli Django se svými sakra přesnými kolty sedne parádně... přestřelky jsou samy o sobě velice dobře zasazené do celého filmu, není jich moc ani málo, jsou pěkně krvavé, protože, ...když to do někoho napálíte z metru luparou asi nebude mít jen tři červené tečky na hrudi:))  Takže detailních průstřelů a jiných penetrací bílé či černé kůže si tu užijete habaděj... ale pozor v žádném případě to není na škodu. Děj nám krásně plyne sluncem zalitou krajinou, sněhem pokrytými horami a bělochy osídlenými plantážemi. Tarantino skvěle ovládá gradaci příběhu a když už je toho napětí trošku moc přidá nějakou tu scénku se stoupenci Kukluxklanu, kteří mají jisté trable se svými maskami... tato scéna se opravdu povedla a není jedinou, kdy se vám budou cukat koutky, černého a dost ironického humoru je tu opravdu dost, v něm nejvíce exceluje právě lovec lidí Schultz a ke konci celého filmu také samotný Django. Na scéně se nám přibližne od půlky filmu objeví postava plantážníka Candyho (Leonardo DiCaprio), který vládne svému Candylandu a blahobytem neví coby, právě v Candylandu se odehraje epické a proklatě westernovské finále. ... Alma prý viděla v tomto snímku DiCapria konečně hrát, takže jestli si i vy myslíte, že jindy Leonardo jen tak paběrkuje za ostatními, tady si vás nepochybně podmaní xD (pozn. Ano, v Titaniku se jen tak poflakoval a občas prohodil nějakou tu nemístnou poznámku :D )

Nespoutaný Djago, patří opravdu k filmům na který se vyplatí zajít do kina, s miláčkem jsme si to parádně užili a Alma s Páterem odcházeli také spokojení:)) Skvělá režie, pravá dobová atmosféra, úžasný soundtrack, drsní chlapi a ještě drsnější přestřelky, ironie a nadsázka a hvězdně obsazené role si opravdu říkají o pět hvězd, které sme já a má láska Portobello tomuto filmu udělili:) (pozn. Django s neznělým D byl opravdu skvělý film. Odvažuji se tvrdit, že to bude jeden z nejlepších filmů roku 2013)

Ejchuchu <3

Leden

Abych shrnula předcházející týden - byl báječný. Sice jsem byla každý den v hokně, několik hodin hrát na klavír a s drahouškem Kubou sme se viděli jen sporadicky, přesto sme si užili skvěle pátek i sobotu pospolu. V pátek jsem měla ranní šichtu,ze které mě má láska vysvobodila kolem 15hod a pak jsme pádili do mého chatrného domu, instalovat internet (již po sedmistéprvní), trochu těch špaget a hurá za klavírem. Kubík poslušně seděl u topení a četl si duchařské historky, zatímco já jsem pilně cvičila. Nutno podotknout, že se mně nikdy nehrálo tak skvěle, jako před Kubou, cítím se uvolněně a mé skladby zní tak, jak si přeji aby zněly v soukromí nebo před paní učitelkou. Zkrátka zázrak.

V osum hodin jsme vyrazili do baru Makardi, do místa našeho historicky druhého rande, lehce popili a nakonec jsme se rozhodli, že u miláčka přespím. Na tom by nebylo nic hrůzného, kdyby ovšem nebydlel se svou almou máter, matkou rodu, paní Alenkou. CHová se ke mně velice mile, ale často na mě upírá dlouhé pohledy, při nichž nevím, co dělat, tak se usmívám až mě bolí panty. Nabídla mně tričko na spaní (ano, to využije každá dívka, která tráví noc u svého chlapce) a pak jsme se konečně přesunuli do soukromí, které skýtá obří pokoj mého miláčka. Shodou náhod vysílala TV Nova Matrix, tak sme si u něj střihli potichý sex a pak konečně do betle. Postel, kterou Kuba vlastní, je něco jako božská mana. Spí se na ní tak úžasně, že se probudíte až kolem oběda chtě nechtě. Ráno následovala opět konverzace s paní A. a pak už náš zmiňovaný Django :)

Není nic lepšího než se probudit v objetí člověka, kterého bezmezně a upřímně milujete z celého srdce. <3

Cesta tam a zase zpátky

Tak se nám vrátila zima ve své pravé podobě. Zpožděné MHD, zima až praští a snížek bílý kožíšek všude, kam jen oko pohlédne. Zrovna včera nám toto počasí způsobilo velké trápení, když sme se já a drahoušek Kuba rozhodli, že se poprvé pojedeme podívat do Sconta. Tato fake Ikea byla u nás v metropoli Hradec Králové vybudována teprve nedávno a teď, když mi došlo, že potřebuji nový kobereček do koupelny, byla nejvyšší chvíle na výlet.
Do těchto končin jezdí jeden jediný autobus a to navíc jen ten, jenž má na sobě označení M (tj. zajíždím k Makru). Tento bus sem si vyhledala a jel akorát, jen, co sme na zastávku došli. Jenže ouvej, nikdo nás ke Scontu nezavezl, místo toho nás pan řidič (který ke všemu ani netopil) zavezl až do malebných končin osady Březhrad. Neočekávaná cesta tam a zase zpátky, zkrátka, jen co sme byli nuceni vystoupit na konečné, popošli sme o tři kroky dál a znovu nasedli k panu řidiči šetřílkovi a jeli zpět. Vydat se do Sconta a koupit kobereček není jen tak. A kompenzace v podobě výletu na místa, kam naše nožky ještě nevkročily, nebyla vůbec příjemná, ikdyž teď s klidným srdcem mohu odpovědět: "Ooo, ano, vím, kde je Březhrad, vím, jak vypadá podivnost Halens a vím, že ikdyž něco máte nadosaz ruky, není lehké dostat se tam!"

Museli sme se jít nakonec někam ohřát a tak sme zašli k Asiatům na typicky asijské jídlo a pak už hurá domů za našimi zvířátky.

Volby

Píše se rok 2013 a naše rodná země poprvé ve své historii volila nového prezidenta. Zatím tento post po celou dekádu okupoval škarohlíd, zloděj propisek, oběť atentátu kuličkovou pistolí, ekonom Václav Klaus zvaný pan Veto. Jelikož se jednalo o volbu přímou, vše měli ve svých rukou prostí lidé... jako třeba já a má láska Portobello. Už to tedy nezáleželo na hanebných politických panchartech xD Celkem jsme mohli vybírat z 9 kandidátů, kde se nám urodila pěkná plejáda eee ... různorodých typů osobností - bývalý komunista Fischer, milovník stromů Zeman, potetovaný umělec Franz, kníže nemluvka Schwarzenberg, přírodní herečka Fischerová, NDR dáma Roithová, nabroušená domina a bývalá hlasatelka Bobošíková, nevýrazný modrý pták Sobotka a sociální oranžový sympaťák Dienstbier. Japonský pupulista Tomio se nakonec na tento seznam nedostal, neboť dle soudu nenasbíral potřebných 50 000 podpisů a ... ostrouhal katanu :( Je třeba podotknout, že stihl vydat knihu "Umění vládnout", na obálce majestátně pózují "vladař" Tomio se svým synkem, čtenáře si jistě najdou xD  Ano, 50 000, tolik podpisů bylo třeba na to, aby kandidát vůbec mohl postoupit do přímého souboje s ostatními kandidáty. Já a Portobello jsme od počáku všeho věděli, že budeme volit potetovaného umělce Franze, nasbíral celkem 80 000 podpisů a do volby s přehledem postoupil ...juhů :) Vladimír Franz nás nezaujal jen svým vzhledem, ale také svými názory na politické dění, přičemž při jeho projevech, nebyly slyšet tolik naučené politické řečičky a sliby jako u ostatních kandidátů. Vladimír Franz je prostě politkou nezkažený umělec, který se snaží ukázat, že i takový člověk má v dnešní době u voličů šanci:)

1. kolo voleb se konalo ve dnech 11. a 12. ledna... já byl svůj hlas pro Franze vhodit do urny hned první den voleb v pátek :) Miláček bohužel volit nešel, protože to měl do svého volebního okrsku přes hory a přes doly a tak dlouho bez ní, bych nevydržel :( To víte, láska je mocná čarodějka!  V sobotu po 14 hodině vypuklo sčítání hlasů, které jsme s Portobellem bedlivě sledovali z pohodlí vyhřáté postele a becherovkou po ruce, ovšem ta becherovka neměla nic dočinění s podporou milovníka stromů Zemana, který tomuto nápoji holduje xD Náš favorit se úspěšně držel na pěkném pátem místě, kde také skončil:) ...o poslední se přetahovali Bobo se Sobotkou (Bobo úspěšně zakotvila na chvostu) a první byl již zmíněný Miloš Zeman, kterého k velkému překvapení doháněl spící kníže :O Favoritem na druhé místo byl přitom rudý Fischer! ... no ... to byl asi největší zvrat celých voleb xD ... Takže pořadí - Zeman, Schwarzenberg, Fischer, Dienstbier a náš favorit Franz hu hůů! ... dále už to asi nikoho nezajímá xD K pátému místu našeho favorita Franze Portobello nalilo výtečného bechera a bujaře jsme oslavovali spolu s našimi zvířátky lásky, kocourem Antoánem a pomalou Lóris:) ... Ovšem tímto celá politická šaráda nekončí, neboť vítěz Miloš nedosáhl na hranici nadpoloviční většiny všech hlasů a utká se tedy ve dnech 25. a 26. ledna se svým rivalem Schwarzenbergem v DUELU o HRAD (ano, takto dramaticky by to popsala Nova) xD  ... ee a teď babo raď? xD ... má cenu k těm volbám vůbec chodit? Když ani jeden z favoritů není zrovna náš šálek kávy?!!

...jak to dopadlo se dozvíte příště, já a Portobello jdem dát hlavy dohromady ...ejchuchu <3

PS: Kubík by se zcela jistě mohl živit jako novinář. Jeho brilatně vybroušený styl, s lehkou dávnou vtipu a pozorovatelského umu si žádá ocenění. Takže ho brzy ocením. Ho ho hoooo.

Palačinky

Ejchuhů, dnes mně Kubík přinesl ještě teplé palačinky přímo do práce. Bylo to velké překvapení, protože sem si je poručila až na víkend. Naplnil je delikátní jahodovou marmeládou a ještě přidal špetku té skořice, která tvořila dohromady neotřelou avšak lahodnou kombinaci. Recept znáte asi všichni, stejně klasicky je dělala i má láska, tj. mléko,vejce,mouka, poté je smažil na teflonové pánvi. První várku s trochou másla, zbytek už na sucho. Úžasně chutnaly i po práci s čerstvě uvařenou kávou... <3

Obrovské zklamání :(

Znáte ten pocit, kdy se na něco velice těšíte a pak, když to získáte, nepřinese to kýžené ovoce?
My bohužel ano.
Máme rádi pizzu.
Konkrétně quatro formaggi, vegetariana, pepe, crema e funghi a quatro formaggi preferiti jsou naše oblíbené. Ale již delší dobu nás lákala pizza LEGIA - gorgonzola, worcester, červená cibule, pepř, vlašský ořech, třešně, až jsme si ji dali.
Ovšem to, co sme dostali byl jeden obrovský průser.

Kulinaření- dýňová polévka

Protože si můj miláček poručil dýňovou polévku, neměla sem na výběr. Naštěstí mám v mrazáku půlku obří dýně a toto jídlo nikdy nezklame, pustili sme se společně do díla.


Zde je jednoduchý návod:
1- nakrájíme cibuli a osmahneme ji na olivovém oleji.
2- mrkev a petržel nakrájíme na julienne.

3- vše přidáme k cibuli a ještě krátce orestujeme.
4- přidáme dýni, vodu (případně zeleninový vývar) a vaříme do změknutí.
5- rozmixujeme ponorným mixérem, osolíme, opepříme, přidáme majoránku a sojovou smetanu a já přidávám i lžíci cizrnky.
6- podáváme s pečivem nebo samotnou.


Dobrou chuť přeje portobello a její sluha.