Cesta tam a zase zpátky

Tak se nám vrátila zima ve své pravé podobě. Zpožděné MHD, zima až praští a snížek bílý kožíšek všude, kam jen oko pohlédne. Zrovna včera nám toto počasí způsobilo velké trápení, když sme se já a drahoušek Kuba rozhodli, že se poprvé pojedeme podívat do Sconta. Tato fake Ikea byla u nás v metropoli Hradec Králové vybudována teprve nedávno a teď, když mi došlo, že potřebuji nový kobereček do koupelny, byla nejvyšší chvíle na výlet.
Do těchto končin jezdí jeden jediný autobus a to navíc jen ten, jenž má na sobě označení M (tj. zajíždím k Makru). Tento bus sem si vyhledala a jel akorát, jen, co sme na zastávku došli. Jenže ouvej, nikdo nás ke Scontu nezavezl, místo toho nás pan řidič (který ke všemu ani netopil) zavezl až do malebných končin osady Březhrad. Neočekávaná cesta tam a zase zpátky, zkrátka, jen co sme byli nuceni vystoupit na konečné, popošli sme o tři kroky dál a znovu nasedli k panu řidiči šetřílkovi a jeli zpět. Vydat se do Sconta a koupit kobereček není jen tak. A kompenzace v podobě výletu na místa, kam naše nožky ještě nevkročily, nebyla vůbec příjemná, ikdyž teď s klidným srdcem mohu odpovědět: "Ooo, ano, vím, kde je Březhrad, vím, jak vypadá podivnost Halens a vím, že ikdyž něco máte nadosaz ruky, není lehké dostat se tam!"

Museli sme se jít nakonec někam ohřát a tak sme zašli k Asiatům na typicky asijské jídlo a pak už hurá domů za našimi zvířátky.